Je to příznačné. Vzpomene-li si čtenář na nejvýznamnější teroristické útoky poslední doby (11. září, Londýn, Madrid, Beslan, Bali, divadlo na Dubrovce,…) valná většina z nich byla provedena lidmi s arabskými kořeny. Je to obecný trend dokonce i v odborné literatuře o terorismu nejen v oblasti médií a veřejného diskurzu. A toto považuji za jeden z problémů debaty o Islámu celkově. Ta debata je v podstatě jednosměrná… v myslích mnoha občanů jsou slova terorismus, Islám, Korán, sebevražedný atentátník, Taliban, Al-Káida v podstatě identická a zároveň tvoří hlavní skupinu symbolů, která se většině z nich objeví v hlavě když se řekne slovo muslim…
Munice pro antiislamisty v Evropě je více než dost, což dokazuje významný nárůst preferencí stran jako je Wildersova PVV nebo již tradiční Le Penova Front National. Při letmém pohledu na internet se vám zobrazí desítky iniciativ typu „We don´t want Turkey in EU“ nebo „We have to prevent Islamization of Europe“ ale žádná alespoň diskusní skupina pro témata ohledně vstupu Turecka do EU a přínosů tohoto vstupu. Problém je, že stejně jako se ve veřejném diskurzu neoddělují pojmy jako Islám a terorismus, tak podobně se neodděluje Islám od islamistů, přičemž tímto pojmem se obvykle označuje islámský radikál pro něhož je ,,Západ“ a jeho styl života absolutně nepřijatelný a narušující jeho hodnoty, doufá v zavedení islámského práva v co nejvíce zemích a navrácení svatých míst do rukou muslimů, zároveň neváhá zemřít jako mučedník při obraně víry v rámci džihádu. Že je těchto islamistů zlomek v rámci muslimské společnosti se ovšem prezentuje jen málokde.
Významnější debata se vedla o kořenech terorismu jako takového. Nejčastěji prezentovaným jevem je chudoba a mizivé životní vyhlídky mladých lidí v zemích, ve kterých se nejčastěji rekrutují adepti pro teroristické povolání. EU se snaží svou protiteroristickou politikou, která je zaměřena zejména na prevenci terorismu, ne na jeho přímém potírání, působit v těchto zemích a financuje tam mnohé aktivity, které se však ve valné míře míjejí účinkem. Jako příklad uvedu snahu EU působit v rámci pásma Gazy kam byly nasměrovány významné finanční prostředky, které měly pomoci tamním obyvatelům, ale jako by se poněkud pozapomnělo na to, že pásmo Gazy je pod kontrolou hnutí Hamas, který má EU na své listině teroristických organizací a s nímž v podstatě neudržuje žádné styky, narozdíl od hnutí Fatah jehož vliv je však v Gaze minimální. Došlo tak sice k vybudování významných částí infrastruktury, nicméně ta byla z velké části zničena při izraelských náletech během operací proti Hamásu. Nechci nyní hodnotit tyto operace, ale chtěl bych poukázat na to, že po takových událostech musí jednoznačně v myslích lidí, kteří do těchto projektů investovali své prostředky a mnoho času, ať už jsou to politici nebo i pracovníci mnoha nevládních organizací, převládnout zklamání a skepse k dalšímu vynakládání značných finančních prostředků.
A tady se dostávám k tomu proč si osobně myslím, že by Turecko mělo být v EU. Ani vojenská ani ekonomická síla nemůže napravit stav, který jsem popsal výše. Evropská veřejnost jen těžko změní své smýšlení o muslimech bez přispění muslimů samotných a stejně tak se ekonomická situace a vyhlídky mladých muslimů v jejich vlastních zemích nezmění bez jejich vlastního přičinění. V muslimském světě je EU často prezentována jako společenství křesťanských států, které sleduje na Blízkém východě jen ekonomické cíle a o život běžných muslimů se nestará. Tím, že by do EU vstoupilo Turecko by se tato představa najednou rozložila jako domeček z karet a zasadilo by to těmto zjednodušujícím tvrzením podstatnou ránu. Evropské unii záleží na svých občanech, ať si o tom naše euroskeptická veřejnost myslí svoje. A v rámci podpory vzdělávání, kulturní výměny by v tomto případě do Evropy přicházelo ještě více muslimů a ti by měli možnost obohatit naše chápání Islámu, pokud budeme chtít, a my bychom mohli naopak rozvíjet jejich kulturu. Jednotlivé společnosti se na těchto základech vyvíjejí už po tisíciletí… při kontaktech s jinou společností. Chování politiků je ve velkém měřítku dáno i tím jakou mají mezinárodní zkušenost… pokud celý život stráví cestami z krajů do Parlamentu a dál než na dovolenou do Chorvatska se nepodívají, jejich rozhled a vystupování navenek to značně ovlivní… a naopak.. teprve až s mezinárodní politikou rostou velcí a schopní státníci. Ne na radnici v Praze…
Na to, abychom pomohli umírněným nebo chcete-li liberálním muslimům, na to se prostředky v Evropě najdou, jde jen o to poznat je a podporovat je. Oni mohou v rámci svých komunit, ve svém vlastním prostředí působit daleko snáze než kdejaký pracovník nevládní organizace. A v tomto úsilí nám může být Turecko více než prospěšné. Musíme jen chtít… Vím, že v České republice není mnoho mešit, ostatně ani mnoho muslimů… přibližně okolo 10-30 000… ale toto by nám nemělo bránit v tom poznávat je… rozhodně je to dle mého názoru užitečnější, udělat si vlastní obrázek, než se nechat slepě ovlivnit samolepkami s účelově vybranými citáty s koránu a jejich porovnání s biblí, vylepenými anonymně na tramvajových zastávkách….
Slovíčko závěrem….
Předpokládám, že se na mne za takový text strhne lavina kritiky, obviňování, vše na co jsem už z české kotliny zvyklý. Na druhou stranu vězte, že nejsem muslim, nehájím tu ničí politické zájmy ani nejsem členem spící buňky Hizballáhu… jsem student, který nemá rád společenské a sociální předsudky, a který si díky podobným textům snaží utřídit svoje myšlenky a prostřednictvím vašich reakcí se nechávat obohacovat… Snažím se do veřejných debat vnést témata, o kterých náš běžný občan nechce a ostatně ani nemusí přemýšlet protože se ho bezprostředně netýkají a doufám, že můj názor pomůže hnout touto strnulou debatou plnou předsudků a nedůvěry..