Začalo to ještě před onou bitvou. Ta spousta natěšených dětí nervózně vyhlížející akčnější podívanou než se do té doby naskýtala chrlila na své rodiče jednu záludnou otázku za druhou.
„A tatííí proč jsou tihle šediví a ti zelení? A kolik se jich vejde do toho jednoho stanu? A proč je na tom autě ten červený kříž? A proč někteří nemají helmu?To se nebojí?“ A spousty dalších…
Tyhle otázky člověku většinou vykouzlí úsměv na rtech a v roli fundovaného odborníka (někdy se v této roli ocitly i maminky, které by si klidně mohly připnout vyznamenání za trpělivost) se pokouší odpovídat zvědavým ratolestem. Rodiče těchto malých zvědavců nebyli jiní.
Problém nastal když se jednoho tatínka malý chlapeček zeptal a proč spolu vlastně bojovali…? Na tatínka se v tu chvíli podívalo hned několik přihlížejících a tatínek zjevně nervózní z toho, že nebyl schopen najít uspokojivou odpověď odsekl: „nech si ty otázky a dívej se co se děje na poli!“ Ano děti mohou mít spoustu zvláštních a dotěrných otázek. Také se říká, že děti, blázni a filozofové mívají pravdu – a proto se děti bijí, blázni zavírají a filozofové nechápou…
Jako malý jsem měl taky spoustu otázek, které mi nikdo nebyl schopen vysvětlit a odpovědi na ně jsem si byl nucen hledat až v pokročilejších letech. Byl jsem hrozně rád za jakoukoliv knížku o československých letcích za druhé světové války v Británii a tito lidé pro mě dodnes zůstávají jedněmi z největších hrdinů našich moderních dějin. Hltal jsem je kam jsem chodil a tajně večer když už jsem měl dávno spát. Z těch knih jsem chápal proč bojovali proti Němcům, co jsem však nebyl schopný pochopit bylo to proč je po válce zavírali do lágrů (tenkrát jsem měl jen matnou představu o tom co to vlastně je) nebo rovnou do vězení. Nikdo se se mnou o tom nechtěl bavit a nebyl schopen mi to vysvětlit. Učitelka ve škole mi akorát řekla, že nás osvobodili Sověti a nikdo jiný (v roce 1997!) a to bylo všechno.
Nakonec jsem se k odpovědím prokousal životem, stejně jako se nejspíš jednou prokouše i ten malý klučina…
Vedle mne stála také jedna starší paní, která cedila skrz zuby jednu ironickou poznámku za druhou: „kolik za tohle asi magistrát utratil?Kdyby si radši každej hleděl svýho a takových akcí by vůbec nebylo třeba…“ Osobně nevím, proč takoví lidé na takové akce chodí a potom mudrují, ale taková už je asi naše povaha. Zamyslel jsem se proč se vlastně takové akce konají a pohled toho malého klučiny mi dal tak jasnou odpověď až jasnější být nemohla…
Právě kvůli těmhle malým se konají a konat by se měly. Ne proto že se tam střílí, bouchá pyrotechnika a lidé vidí tanky v akci (z čehož srdce ostatně plesá i mnoha starším), ale proto že tyhle akce v nich také probouzejí zvědavost a zvědavost plodí otázky… U těchhle malých daleko bezprostřednější. A my bychom jim měli být schopní a ochotní vysvětlovat kdo byl ten špatný a proč spolu vlastně bojovali.
Máme před sebou víkend celorepublikových oslav. Kdo ví, jak dlouho tato výročí ještě budou a kolik šancí budeme mít na to, abychom jim na tyhle, pro ně, důležité otázky odpovídali. Myslím, že je tohle hrozně důležité. Proto, ať už vaše děti budou mít, třeba jen během tohohle víkendu, sebezvědavější a sebedotěrnější otázku, snažte se jim na ní odpovědět – ušetříte jim mnohé rozpaky a těch mají i bez nás dost 🙂